Japonská záchodová kultura je jednou z nejvyspělejších na světě. Nikoho zde nepřekvapí toalety vybavené takovými „drobnostmi“, jako jsou bidety, fény, deodorizace nebo tlumič přírodních zvuků v kabince.
Na toaletě si člověk může nechat udělat test moči nebo změřit krevní tlak. Přitom si zařízení zapamatuje jak osobu, tak výsledek.
Vedle takových „iPhonů“ se ve světě toalet můžete poměrně často setkat s jejich antipody – toaletami s podlahovými mísami, což jsou jednoduše díry v podlaze. Na dveřích takové kabinky bude označení japonského stylu. Na takovém záchodě by se mělo sedět v „orlí póze“. Uživatel neznalý místní kultury zde může mít dilema: zda sedět čelem k nádržce, nebo čelem ke dveřím, jak je zvykem po celém světě.
Japonci sami sedí zády k východu a obličejem k záchodu. Prvním důvodem je to, že při stisknutí páky splachování se na člověka mohou dostat cákance.
Druhý důvod má kořeny v japonských tradicích. Ruský orientalista Alexandr Kulanov ve své knize „Odvrácená strana Japonska“ zprostředkoval myšlenky japonského novináře, potomka samurajů a kamikadze. Podle něj je člověk na záchodě maximálně bezbranný. V dávných dobách nemohl v případě nebezpečí popadnout zbraň, bránit se nebo utíkat se spuštěnými kalhotami nevzhledným způsobem.